Jiří Prskavec

Jednou najdu svou cestu k olympijskému zlatu

Když stojím na startu velkého závodu, jako je mistrovství světa nebo olympiáda, cítím absolutní štěstí. Ten pocit mě žene kupředu. K těm velkým medailím, ke splněným snům.

„Tady bych chtěl taky jednou startovat. Takhle dobrý jednou budu,“ říkal jsem si jako malý, když jsem objížděl největší světové závody se svými rodiči, kdy táta ještě závodil a máma pracovala jako fyzioterapeutka českého manšaftu. Oba závodili na divoké vodě, oba mě trénovali, i když máma jen chvíli. Oba byli a jsou mými největšími vzory – na trati i mimo ni.

Tehdy jsem se chtěl stát nejlepším kajakářem, co kdy jezdil na divoké vodě. Nebyl to malý cíl – ale ta dětská myšlenka se mě stále drží.

Už podruhé jsem mistrem světa, už podruhé nastupuji do olympijské sezóny jako světová jednička. A doufám, že podruhé budu startovat na olympiádě. Jen tentokrát tu branku nešťouchnu. Tentokrát tam vyhraju.

zlatých medailí

velký sen

zlomených pádel

2019

Podruhé mistrem světa, ale tentokrát úplně jinak

Splněný sen. Pocity po dojetí, kdy jsem věděl, že jsem předvedl, co ve mně je, že jsem opět mistrem světa, na ty nikdy nezapomenu. Tentokrát jsem na MS ve španělském Seu d'Urgell, které bylo prvním nominačním závodem na OH (2020), startoval jako favorit, vítěz světového poháru a zároveň otec 4měsíčního synka. Věděl jsem, že když dokážu předvést, svou skvělou jízdu, vyhraju. Já to dokázal a vítězství bylo jedním z nejsilnějších sportovních zážitků, které jsem kdy zažil.